Kolektiv

Projekt Zanzík je pro mě srdeční záležitostí.

Už v roce 2017 vznikla kavárna stejného názvu s dětským koutkem a stálou přítomností chůvy. Už tehdy jsem měla jasnou myšlenku – vytvářet prostor, kde se děti cítí dobře, maminky si mohou na chvíli odpočinout, popovídat si s partnerem nebo kamarádkou a dopřát si čas jen pro sebe. Součástí kavárny byly také různé akce pro rodiny, například divadélka, vystoupení papoušků, představení Culinky nebo kurzy první pomoci pro rodiče malých dětí.

Kavárnu jsme po roce a půl předali novému majiteli. Následně jsem se naplno věnovala projektu Krmiva u Toma, který přirozeně navázal na naši rodinnou činnost. Ten po zhruba třech letech uvolnil své místo v areálu v Ledcích u Plzně, aby se zde mohl dále rozvíjet Farmapark u Toma (Tom je můj manžel ). Právě Farmapark u Toma se postupně stal projektem, který nám svým zaměřením i každodenním fungováním dával největší smysl a přirozeně se stal hlavním směrem našeho dalšího rozvoje.

Dává nám velký smysl tvořit místo, kde mohou rodiny trávit čas společně v přírodě, kde si děti budují vztah ke zvířatům, jsou venku a zároveň se učí novým věcem. Velmi mě těší, že návštěvy parku přinášejí lidem úsměvy a společné rodinné zážitky. Farmapark navštěvují také školky v rámci edukačních programů – ročně k nám přijede přes 10 000 dětí.

Při tvorbě projektů mě výrazně ovlivnily i mé dcery Nelinka (2014) a Deniska (2016). Farmapark vlastně vznikl „náhodou“, když jsme se ujali dvou nechtěných poníků. Naše dcery si je moc přály a nám dávalo smysl dát jim prostor v lesíku za prodejnou Krmiv, kde mohou dělat radost nejen jim, ale i dětem zákazníků a známých.

Dětská skupina Zanzík vychází z potřeby pomáhat lidem kolem sebe a nabídnout v Plzni a okolí další možnost kvalitního alternativního vzdělávání, aby rodiče měli větší volbu oproti státnímu školství. Jsem přesvědčená o přínosu partnerské a respektující výchovy ve vztahu rodič × dítě a vnímám ji jako dlouhodobě ověřený a funkční přístup.

Jsem vděčná, že jsou naše děti součástí našeho pracovního života, podporují nás a často samy přicházejí s nápady, jak se zapojit. I ve školce se jejich podněty odrážejí – například při výběru nábytku, hraček a dalších prvků.

Dokážu se nadchnout pro maličkosti, což nás s dětmi velmi spojuje. Propojuje nás také velká empatie a porozumění dětskému světu a jejich pohledu na věc.

Mám ráda tvoření, budování a činnosti, u kterých vidím výsledek nebo posun – ať už je to naštípat dřevo, upéct bábovku nebo namalovat kamínek. Ráda trávím čas v přírodě, na in-line bruslích nebo na golfu.

Dětskou skupinu Zanzík se zavazuji vést laskavým a rodinným přístupem. Svou roli vnímám především v udržování otevřené a funkční komunikace uvnitř týmu i napříč rodinami, které školku navštěvují. Mým cílem je rozvíjející se, inovativní školka, která se neustále zlepšuje.

Přeji si, aby se kousek naší malé školky s velkým srdcem otiskl i do Vašich srdcí a aby pro Vás bylo Zanzík místem, kde máte jistotu, že jsou Vaše děti spokojené a rozvíjejí se v laskavém prostředí.

Své vzdělání jsem získala na Střední pedagogické škole v Berouně, kde jsem studovala obor Učitelství pro mateřské školy. Ve studiu jsem pokračovala na Západočeské univerzitě v Plzni, kde jsem na Pedagogické fakultě dokončila také obor Učitelství pro mateřské školy. Poté jsem nastoupila do státní mateřské školy v Plzni, kde jsem pracovala jako učitelka. Právě tam jsem se setkala s programem Začít spolu, který se stal pro mou práci klíčovým. Tento program mě oslovil svým důrazem na partnerský přístup k dětem a na podporu jejich samostatnosti a tvořivosti. Absolvovala jsem také letní školu zaměřenou na tento program.

Po čtyřech letech v českém školství jsem se rozhodla naplnit svůj sen a odjela jsem do zahraničí pracovat jako animátorka. Tento zážitek mi přinesl mnoho cenných zkušeností, které využívám i ve své práci s dětmi. Když jsem se vrátila zpět do České republiky, rozhodla jsem se vrátit do školství, avšak tentokrát do soukromého sektoru, který mi umožňuje pracovat více individuálně a podle svých pedagogických zásad.

Ve své práci se snažím uplatňovat partnerský a respektující přístup. Chci vytvářet prostředí, kde se děti cítí bezpečně a jistě. Zaměřuji se především na prožitkové učení, rozvoj prosociálního chování, samostatnosti a schopnosti vyjadřovat své myšlenky a emoce. Mým cílem je, aby se děti nebály říct, co cítí, a aby se učily odpovědnosti a sebeobsluze, a to vše hravou a přirozenou cestou.

Ve svém volném čase se věnuji volejbalu a obecně se snažím trávit čas aktivně, sportem, nebo venkovními aktivitami.

Práce s dětmi mě naplňuje, protože každý den přináší nové výzvy i radost z jejich pokroků a úspěchů.

Jsem extrovertní člověk, který do všeho rád skáče po hlavě. Když jsem byla malá nemohla jsem si vybrat čím chci být až vyrostu. Jestli chci být doktorkou, letuškou nebo učitelkou.

Ráda zkoumám nové věci a příležitosti, takže jsem se na přelomu studia ustálila na letušce. Mám střední školu zaměřenou na ekonomiku v letecké dopravě poté jsem pokračovala ročním pomaturitním studiem v anglickém jazyce. Moji leteckou cestu zkomplikoval covid a tak jsem začala hledat novou cestu, kterou se vydám.

Při studiu jsem pracovala v obchodech, díky flexibilitě směn jsem dokázala pracovat i studovat. Vzhledem k tomu, že jsem nenašla vhodnou cestu dál, zůstala jsem nějaký čas v obchodě. Díky tomu jsem získala komplexní zkušenosti s prodejem, typologii zákazníku, plnění cílů a vedení lidí. Potom se mi vítr změnil a zavál mě do školy Populo. Soukromé školy na doučování, kde moje nová cesta započala. Vždycky jsem měla blízký vztah k dětem a díky tomu jsem se cítila jako ryba ve vodě. V Populo jsem vedla Plzeňskou pobočku, mojí náplní bylo pečovat o pobočku a starat se o potřeby dětí a pomáhat lektorům s jejich lekcemi. Byli jsme místo, kde víme jména kamarádů, jejich lektorů a jména mazlíčků. Místo, kde je v pořádku něco nevědět, a naopak je podporovat ve vzdělávání, učení a dělání chyb.

V ŠP jsem se vrátila zpět k doučování dětí, které jsem dělala i v průběhu střední školy. Nejlepší část na doučování je děti učit kouzlu „chci“. Vždycky jsem učila stylem, že jsem podporovala dětskou zvídavost a výuku točila okolo ní. Dle mého názoru, pokud dítě naučíte, že samo chce otevřít učebnici a učit se nové věci máte půl cesty splněnou. Není nic lepšího, než když dětské očí svítí zvědavostí.
Ve svém volném čase ráda čtu fantasy knížky, maluji a trávím čas s rodinou. Mám i dvě fenky se kterými trávím čas také venku v lese nebo na výletě.

Vystudovala jsem střední školu obor Sociální činnost, díky této škole jsem měla možnost projít různými praxemi - domov pro seniory, stacionáře, chráněné dílny i mateřské školy. Po dostudování jsem si udělala kurz asistent pedagoga a díky němu jsem působila v mateřské škole. V tento moment jsem si uvědomila, že se chci vydat směrem pomáhat a vzdělávat děti.

Jsem maminka dvou malých chlapců, kteří mě každým dnem utvrzují v tom, jak skvělé děti dokážou být, a proto jsem během mateřské dovolené začala studovat předškolní a mimoškolní pedagogiku.

Děti jsou pro mě velikou inspirací, ráda sleduji, jak se dokážou každým dnem posouvat a formovat. Je pro mě důležité jim zajistit takové zázemí, které jim umožní se rozvíjet. Ráda vymýšlím pro děti pohybové hry a výtvarné činnosti.

Ve svém volném čase trávím dostatek času procházkami, podnikám výlety s dětmi do přírody a miluji tyhle chvíle zakončit doma s dobrou kávou.

Vystudovala jsem Střední pedagogickou školu, obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. Během studia jsem absolvovala praxe ve dvou mateřských školách pod vedením jedné paní ředitelky, kde jsem měla možnost poznat práci ve více věkových třídách. Součástí studia byla také praxe ve školní družině na základní škole, díky které jsem získala zkušenosti s prací se staršími dětmi. Právě tyto zkušenosti mě utvrdily v tom, že práce s dětmi je tím, čemu se chci věnovat, a zároveň je pro mě velkou radostí.

Každé léto působím jako vedoucí na dětském táboře, kde připravuji program pro děti, vedu různé aktivity a získávám další cenné zkušenosti při práci s dětmi. Každý tábor mi přináší nové podněty, inspiraci i možnost dále rozvíjet své dovednosti.

Na práci s dětmi mě nejvíce baví sledovat jejich pokroky a být součástí jejich každodenního objevování světa. Snažím se vytvářet prostředí, ve kterém se děti cítí bezpečně, mohou rozvíjet svou fantazii i schopnosti a každý den odcházejí s úsměvem. Do své práce vnáším trpělivost, empatii a tvořivost.

Ve svém volném čase nejraději trávím čas s rodinou a přáteli. Ráda chodím na procházky do přírody, podnikám různé výlety a objevuji nová místa. K odpočinku si také ráda pustím zajímavý dokument nebo si užívám chvíle strávené v klidném prostředí.

Ráda bych se vám představila. Jmenuji se Miluše Lubinová a studovala jsem na střední pedagogické škole v Karlových Varech - obor předškolní a mimoškolní pedagogika. Kromě praxí ze školy jsem mimo jiné působila i na mimoškolních aktivitách. Kupříkladu dětské akce v Lokti, dopravní akce, či hlídání dětí v Jáchymově při orientačním běhu.

Má láska k dětem a zájem u tuto profesi začala již od mého dětství. Moje maminka pracuje jako vychovatelka ve školní družině. Celým mým životem mě provází, stojí při mě za všech okolností a je mým velkým vzorem. To díky ní jsem se rozhodla pro toto povolání, to díky ní se mi můj sen splnil. Jako malá jsem s ní byla často v oddělení na hlídání, trávila s ní a s dětmi čas a též si s nimi mohla hrát. Pokaždé když jsem viděla, jak kolem ní děti jen září a s jakou chutí a láskou svou práci vykonává, nabíjelo mě to energií a probouzelo ve mě nadšení a touhu dokázat to samé co ona. Jít tzv. v jejích šlépějích. 🙂

Každá paní učitelka vám poví, že zbožňuje děti. U mě to není výjimkou ale ráda bych k tomu něco doplnila. — Pro děti žiju, práce s dětmi mi dává smysl a naplňuje mě. Ne vždy jsem si rozuměla se svými vrstevníky ale s dětmi je to jiné. S nimi se cítím celá, živá, hravá, cítím se s nimi jako rybka ve vodě.

Co na práci s dětmi miluji je to, že mě pokaždé dokáží překvapit, vymyslet něco nového a učíme se od sebe navzájem. Velmi ráda vymýšlím různé hry, aktivity a výtvarné činnosti. Mým cílem je, aby děti byli šťastné, spokojené a do školky se každé ráno těšili. Svou práci odvádím s trpělivostí, respektem, láskou a především s individuálním přístupem.

Ve svém volném čase se snažím být produktivní. Ráda upeču nějakou sladkou dobrotu, poslouchám hudbu, zajdu si do kina nebo zaplavat, hraji deskové hry, zbožňuji turistiku a poznávání nových míst. Mou vášní je tvoření, malba ale rovněž miluji čtení knih s dobrou kávou nebo čajem. Nejvíce si vážím společného času se svou rodinou a našimi zvířátky, přáteli a mým přítelem.

Mám v životě štěstí, všímám si toho a jsem za to vděčná. Když jsem poprvé uviděla muže svého života, hned jsem věděla, že je to ten pravý. Když jsme spolu byli na prvním rande, řekli jsme si, že spolu jednou budeme mít krásné děti. Když nastal správný čas, opravdu k nám přišly 2 nádherné holčičky. Vážím si toho a neberu to jako samozřejmost.

Děti mi ukázaly, co je to naplněný život. Jejich rozzářené oči se pro mě staly návykovou látkou a já si dala závazek, že nikdy nedopustím, aby jim vyhasly. Povedlo se a oči jim stále nepřehlédnutelně svítí. Moje holčičky si v sobě pořád nesou tu samou a jedinečnou osobnost, s kterou se narodily. Jsou sami sebou a věří si, to je to kouzlo.

Zároveň jsem se začala i více dívat kolem sebe. Zjistila jsem, že potkávám až příliš mnoho nespokojených a odevzdaných dětí. To mi nedělá dobře a chci to změnit, protože vyznávám aktivní přístup k životu. Baví mě hledat způsob, jak se na děti napojit. Baví mě si s nimi hrát a jejich srdci naslouchat. Baví mě, když postavím most a ono to funguje. Baví mě rozvíjet dětskou představivost a tvořivost.

Ráda si jdu svoji cestou, přijímám výzvy, věřím na znamemí a nehodlám je promarnit. Dělá mi dobře pohyb v přírodě a kreativní činnost, tedy zapojit ruce a nohy a vyrábět. Když jsem se dozvěděla, že se otevírá ZanZík, bylo mi jasné, že do něj chci vstoupit. Když budete číst tyto řádky, zkuste věřit na znamení také.

Mám vystudovanou Střední pedagogickou školu v Karlových Varech, kde jsem se zaměřila na obor předškolní a mimoškolní pedagogika. Právě zde jsem se utvrdila v tom, že jdu správnou cestou a plním si svůj sen. Během studia jsem absolvovala praxi v mateřské škole a ve školní družině na základní škole. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla své možnosti dále rozšířit, nyní studuji Fakultu pedagogickou, kde se věnuji oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Díky tomu mohu sledovat pokroky a rozdíly mezi mladšími a staršími dětmi. Lépe rozumím tomu, co od nich v určitém věku očekávat a jak s tím dále pracovat. Je pro mě důležité každé dítě vnímat jako jedinečnou osobnost, která potřebuje svůj vlastní čas, přístup a podporu.

Jsem člověk, který práci s dětmi nevnímá jako práci, ale jako poslání. K dětem jsem měla blízko už od malička. Vždy mě naplňovalo být v jejich přítomnosti a věnovat se jim. Každé dítě je pro mě inspirací a zároveň velkou radostí. Nejvíce mě naplňují právě jejich úsměvy, které mě každý den ženou dopředu a utvrzují mě v tom, že tato cesta má pro mě smysl. Snažím se být k dětem empatická, naslouchat jim a ukázat jim, že mám pro jejich svět pochopení. Chci, aby každé dítě vědělo, že je jedinečné, že je důležité a že jeho pocity i názory mají své místo. Věřím, že právě pocit přijetí, bezpečí a pochopení je základem pro to, aby se dítě mohlo rozvíjet a být samo sebou.

Ve svém volném čase se nejvíce věnuji hudbě, jsem členkou dechového orchestru. Velkou zálibu jsem si našla také v cestování, díky kterému mohu objevovat nová místa a získávat nové zážitky. Nejčastěji však svůj čas trávím s rodinou a přáteli, protože společně strávené chvíle s lidmi, na kterých mi záleží, jsou pro mě nejcennější.

K dětem jsem měla blízko dávno předtím, než jsem se sama stala maminkou. Díky rodině jsem se od malička pohybovala kolem kroužků, táborů a dalších aktivit, kde jsem později začala i pomáhat. To dětské nadšení mi zůstalo.

Dnes nejraději vymýšlím hry, tvoření a různá malá dobrodružství pro naše dva cvrčky. Mám ráda chvíle, kdy nás s nápadem překvapí jedno z dětí a rázem se bavíme celá rodina. Velkou radost nám dělá i společné zpívání nebo čtení pohádek. (Knih máme doma možná víc než bot a některé pohádky už známe i pozpátku.)

Když mám volno sama pro sebe, vyrazím do přírody, zajdu si s manželem na dobré jídlo (úsměv mi vykouzlí i párek v rohlíku) nebo se odměním nějakým hudebním zážitkem.

Po letech práce v marketingu a online vzdělávání jsem se rozhodla vydat cestou, která mi dává opravdový smysl. A těší mě, že mě zavedla právě do Zanzíku.