Kolektiv

Projekt Zanzík je pro mě srdeční záležitostí.

Už v roce 2017 vznikla kavárna stejného názvu s dětským koutkem a stálou přítomností chůvy. Už tehdy jsem měla jasnou myšlenku – vytvářet prostor, kde se děti cítí dobře, maminky si mohou na chvíli odpočinout, popovídat si s partnerem nebo kamarádkou a dopřát si čas jen pro sebe. Součástí kavárny byly také různé akce pro rodiny, například divadélka, vystoupení papoušků, představení Culinky nebo kurzy první pomoci pro rodiče malých dětí.

Kavárnu jsme po roce a půl předali novému majiteli. Následně jsem se naplno věnovala projektu Krmiva u Toma, který přirozeně navázal na naši rodinnou činnost. Ten po zhruba třech letech uvolnil své místo v areálu v Ledcích u Plzně, aby se zde mohl dále rozvíjet Farmapark u Toma (Tom je můj manžel ). Právě Farmapark u Toma se postupně stal projektem, který nám svým zaměřením i každodenním fungováním dával největší smysl a přirozeně se stal hlavním směrem našeho dalšího rozvoje.

Dává nám velký smysl tvořit místo, kde mohou rodiny trávit čas společně v přírodě, kde si děti budují vztah ke zvířatům, jsou venku a zároveň se učí novým věcem. Velmi mě těší, že návštěvy parku přinášejí lidem úsměvy a společné rodinné zážitky. Farmapark navštěvují také školky v rámci edukačních programů – ročně k nám přijede přes 10 000 dětí.

Při tvorbě projektů mě výrazně ovlivnily i mé dcery Nelinka (2014) a Deniska (2016). Farmapark vlastně vznikl „náhodou“, když jsme se ujali dvou nechtěných poníků. Naše dcery si je moc přály a nám dávalo smysl dát jim prostor v lesíku za prodejnou Krmiv, kde mohou dělat radost nejen jim, ale i dětem zákazníků a známých.

Dětská skupina Zanzík vychází z potřeby pomáhat lidem kolem sebe a nabídnout v Plzni další možnost kvalitního alternativního vzdělávání, aby rodiče měli větší volbu oproti státnímu školství. Jsem přesvědčená o přínosu partnerské a respektující výchovy ve vztahu rodič × dítě a vnímám ji jako dlouhodobě ověřený a funkční přístup.

Jsem vděčná, že jsou naše děti součástí našeho pracovního života, podporují nás a často samy přicházejí s nápady, jak se zapojit. I ve školce se jejich podněty odrážejí – například při výběru nábytku, hraček a dalších prvků.

Dokážu se nadchnout pro maličkosti, což nás s dětmi velmi spojuje. Propojuje nás také velká empatie a porozumění dětskému světu a jejich pohledu na věc.

Mám ráda tvoření, budování a činnosti, u kterých vidím výsledek nebo posun – ať už je to naštípat dřevo, upéct bábovku nebo namalovat kamínek. Ráda trávím čas v přírodě, na in-line bruslích nebo na ledě.

Dětskou skupinu Zanzík se zavazuji vést laskavým a rodinným přístupem. Svou roli vnímám především v udržování otevřené a funkční komunikace uvnitř týmu i napříč rodinami, které školku navštěvují. Mým cílem je rozvíjející se, inovativní školka, která se neustále zlepšuje.

Přeji si, aby se kousek naší malé školky s velkým srdcem otiskl i do Vašich srdcí a aby pro Vás bylo Zanzík místem, kde máte jistotu, že jsou Vaše děti spokojené a rozvíjejí se v laskavém prostředí.

Své vzdělání jsem získala na Střední pedagogické škole v Berouně, kde jsem studovala obor Učitelství pro mateřské školy. Ve studiu jsem pokračovala na Západočeské univerzitě v Plzni, kde jsem na Pedagogické fakultě dokončila také obor Učitelství pro mateřské školy. Poté jsem nastoupila do státní mateřské školy v Plzni, kde jsem pracovala jako učitelka. Právě tam jsem se setkala s programem Začít spolu, který se stal pro mou práci klíčovým. Tento program mě oslovil svým důrazem na partnerský přístup k dětem a na podporu jejich samostatnosti a tvořivosti. Absolvovala jsem také letní školu zaměřenou na tento program.

Po čtyřech letech v českém školství jsem se rozhodla naplnit svůj sen a odjela jsem do zahraničí pracovat jako animátorka. Tento zážitek mi přinesl mnoho cenných zkušeností, které využívám i ve své práci s dětmi. Když jsem se vrátila zpět do České republiky, rozhodla jsem se vrátit do školství, avšak tentokrát do soukromého sektoru, který mi umožňuje pracovat více individuálně a podle svých pedagogických zásad.

Ve své práci se snažím uplatňovat partnerský a respektující přístup. Chci vytvářet prostředí, kde se děti cítí bezpečně a jistě. Zaměřuji se především na prožitkové učení, rozvoj prosociálního chování, samostatnosti a schopnosti vyjadřovat své myšlenky a emoce. Mým cílem je, aby se děti nebály říct, co cítí, a aby se učily odpovědnosti a sebeobsluze, a to vše hravou a přirozenou cestou.

Ve svém volném čase se věnuji volejbalu a obecně se snažím trávit čas aktivně, sportem, nebo venkovními aktivitami.

Práce s dětmi mě naplňuje, protože každý den přináší nové výzvy i radost z jejich pokroků a úspěchů.

Jsem extrovertní člověk, který do všeho rád skáče po hlavě. Když jsem byla malá nemohla jsem si vybrat čím chci být až vyrostu. Jestli chci být doktorkou, letuškou nebo učitelkou.

Ráda zkoumám nové věci a příležitosti, takže jsem se na přelomu studia ustálila na letušce. Mám střední školu zaměřenou na ekonomiku v letecké dopravě poté jsem pokračovala ročním pomaturitním studiem v anglickém jazyce. Moji leteckou cestu zkomplikoval covid a tak jsem začala hledat novou cestu, kterou se vydám.

Při studiu jsem pracovala v obchodech, díky flexibilitě směn jsem dokázala pracovat i studovat. Vzhledem k tomu, že jsem nenašla vhodnou cestu dál, zůstala jsem nějaký čas v obchodě. Díky tomu jsem získala komplexní zkušenosti s prodejem, typologii zákazníku, plnění cílů a vedení lidí. Potom se mi vítr změnil a zavál mě do školy Populo. Soukromé školy na doučování, kde moje nová cesta započala. Vždycky jsem měla blízký vztah k dětem a díky tomu jsem se cítila jako ryba ve vodě. V Populo jsem vedla Plzeňskou pobočku, mojí náplní bylo pečovat o pobočku a starat se o potřeby dětí a pomáhat lektorům s jejich lekcemi. Byli jsme místo, kde víme jména kamarádů, jejich lektorů a jména mazlíčků. Místo, kde je v pořádku něco nevědět, a naopak je podporovat ve vzdělávání, učení a dělání chyb.

V ŠP jsem se vrátila zpět k doučování dětí, které jsem dělala i v průběhu střední školy. Nejlepší část na doučování je děti učit kouzlu „chci“. Vždycky jsem učila stylem, že jsem podporovala dětskou zvídavost a výuku točila okolo ní. Dle mého názoru, pokud dítě naučíte, že samo chce otevřít učebnici a učit se nové věci máte půl cesty splněnou. Není nic lepšího, než když dětské očí svítí zvědavostí.
Ve svém volném čase ráda čtu fantasy knížky, maluji a trávím čas s rodinou. Mám i dvě fenky se kterými trávím čas také venku v lese nebo na výletě.

Práce s dětmi mě provází už od střední školy, kdy jsem si našla brigádu jako instruktor příměstských cyklo kempů pro děti. Postupně jsem se vypracovala na hlavního instruktora a vedla jsem kempy napříč republikou. Jezdila jsem také jako vedoucí na dětský tábor a doučovala děti jako dobrovolník pro Člověka v tísni.

Se školkovými dětmi jsem se poprvé setkala v rámci brigády v dětské skupině. To mě utvrdilo v tom, že mě to k těm nejmenším táhne nejvíc a že je to práce, která mě naplňuje a dělá každý den hezčím. Postupně jsem v této dětské skupině začala pracovat na plný úvazek a strávila zde krásné dva roky.

Během práce jsem si začala doplňovat vzdělání na Vyšší odborné škole v oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika. V rámci studia jsem absolvovala jeden rok praxí ve státní mateřské škole, kde jsem načerpala spoustu zkušeností a inspirace. Zároveň jsem se utvrdila v tom, že je mi bližší spíše soukromý sektor, ve kterém se můžu více realizovat.

Na práci s dětmi mě nejvíce baví jejich otevřenost, upřímnost a energie, kterou nám každý den předávají. Trávení času s těmi nejmenšími mě učí více si vážit a radovat se z maličkostí. Baví mě sledovat, jak se posouvají, objevují sami sebe a učí se společně fungovat a spolupracovat.

Volný čas ráda trávím aktivně, ať už je to na túrách, na kolečkových bruslích nebo cestováním. Díky cestování mám srovnání, jak to s kvalitou vzdělávání vypadá v jiných státech a zemích a myslím si, že si o to víc vážím toho, jaké podmínky máme tady u nás. Ráda podnikám cokoliv s rodinou a přáteli. Od malička hraji na klavír a hudbu ráda předávám i dětem.

Vystudovala jsem Vyšší odbornou školu, obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. Během studia jsem absolvovala několik týdnů praxe v různých mateřských školách a dětské skupině. Zkušenosti s dětmi jsem získala také při vedení kroužku Cheerleadingu.

Práce s dětmi mě baví především proto, že je každý den jiná. Mám ráda její pestrost, tvořivost a radost mi dělá sledovat, jak děti objevují nové věci a dělají pokroky. Snažím se pro ně připravovat zajímavé aktivity a vytvářet prostředí, ve kterém se cítí bezpečně a spokojeně.

Do své práce přináším trpělivost, respekt a otevřenou komunikaci. Mým cílem je, aby se děti do školky těšily a odcházeli maximálně spokojené.

Ve volném čase ráda sportuji - běhám, chodím na pilates a další skupinové lekce. Nejraději trávím čas kdekoli v přírodě se psem nebo přáteli.

Být učitelkou byl vždycky můj sen. Už od dětství jsem věděla, že se chci věnovat práci s dětmi. Během dospívání jsem si uvědomila, že právě mateřská škola je pro mě tím správným místem. Několik let jsem během letních prázdnin působila jako vedoucí na dětských táborech. Vystudovala jsem obor Učitelství pro mateřské školy na Západočeské univerzitě.

Cenné zkušenosti mi přináší také role maminky, která mě každý den učí trpělivosti, respektu a vnímání dětského světa z nové perspektivy.

Každý den se snažím děti vést k samostatnosti, odpovědnosti a zdravému sebevědomí. Je pro mě důležité vytvářet prostředí, ve kterém se cítí bezpečně, přijímaně a mohou se rozvíjet vlastním tempem. Jsem dětem oporou a podporuji je v situacích, kdy to potřebují.

Největší radost mi přináší sledovat jejich pokroky, objevování nových dovedností a okamžiky, kdy se jim podaří něco, na čem pracovaly. Právě tyto malé i velké úspěchy jsou pro mě nejkrásnější součástí práce s dětmi.

Ve volném čase se věnuji své rodině. Ráda si také vychutnám šálek dobré kávy a věnuji se háčkování, které mi umožňuje rozvíjet kreativitu a vytvářet nové projekty.

Od mala jsem byla obklopená menšími dětmi – ať svými bratranci, nebo dětmi maminčiných kamarádek. A už tehdy mě bavilo si s nimi hrát, věnovat se jim, a tak trochu na ně i dávat pozor. Práce s dětmi mě proto začala lákat a já se rozhodla vydat pedagogickým směrem.

Na střední škole jsem měla možnost absolvovat praxi v mateřské škole, díky které jsem si uvědomila, že práce s předškolními dětmi je něco, čemu bych se chtěla věnovat i v budoucnu.

Tou dobou mě ale zaujala i speciální pedagogika a já nakonec nastoupila na vysokou školu v Českých Budějovicích, kde jsem v oboru Speciální pedagogika a učitelství pro mateřské školy, získala nejen zkušenosti s běžnou předškolní pedagogikou, ale také s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami.

Po dokončení studia jsem začala pracovat v mateřské škole v Plzni, kde jsem strávila téměř tři roky. Když jsem po svatbě změnila bydliště, začala jsem hledat práci blíže svému novému domovu. A právě tehdy jsem objevila dětskou skupinu Zanzík.

Nejvíce se mi na práci s dětmi líbí, když jim mohu pomoci naučit se něco nového nebo jim ukázat něco, co ještě neznají. To, jak se rozzáří, když se jim činnost konečně povede, jak zaujatě sledují nové věci a s jakým nadšením se pouštějí do jejich zkoušení, mi vždy dokáže zlepšit den. Stejně tak když si po předchozí pomoci samy dokážou poradit v situacích, se kterými si předtím nevěděly rady, mě vždy utvrdí, že pracuji na správném místě.

Ve volném čase, když zrovna nepřipravuji něco pro děti, si ráda čtu, maluji, peču něco sladkého nebo si pustím oblíbený seriál. Ráda také chodím na procházky po přírodě a cestuji.

Mám vystudovanou Střední pedagogickou školu v Karlových Varech, kde jsem se zaměřila na obor předškolní a mimoškolní pedagogika. Právě zde jsem se utvrdila v tom, že jdu správnou cestou a plním si svůj sen. Během studia jsem absolvovala praxi v mateřské škole a ve školní družině na základní škole. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla své možnosti dále rozšířit, nyní studuji Fakultu pedagogickou, kde se věnuji oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Díky tomu mohu sledovat pokroky a rozdíly mezi mladšími a staršími dětmi. Lépe rozumím tomu, co od nich v určitém věku očekávat a jak s tím dále pracovat. Je pro mě důležité každé dítě vnímat jako jedinečnou osobnost, která potřebuje svůj vlastní čas, přístup a podporu.

Jsem člověk, který práci s dětmi nevnímá jako práci, ale jako poslání. K dětem jsem měla blízko už od malička. Vždy mě naplňovalo být v jejich přítomnosti a věnovat se jim. Každé dítě je pro mě inspirací a zároveň velkou radostí. Nejvíce mě naplňují právě jejich úsměvy, které mě každý den ženou dopředu a utvrzují mě v tom, že tato cesta má pro mě smysl. Snažím se být k dětem empatická, naslouchat jim a ukázat jim, že mám pro jejich svět pochopení. Chci, aby každé dítě vědělo, že je jedinečné, že je důležité a že jeho pocity i názory mají své místo. Věřím, že právě pocit přijetí, bezpečí a pochopení je základem pro to, aby se dítě mohlo rozvíjet a být samo sebou.

Ve svém volném čase se nejvíce věnuji hudbě, jsem členkou dechového orchestru. Velkou zálibu jsem si našla také v cestování, díky kterému mohu objevovat nová místa a získávat nové zážitky. Nejčastěji však svůj čas trávím s rodinou a přáteli, protože společně strávené chvíle s lidmi, na kterých mi záleží, jsou pro mě nejcennější.

Před pár lety jsem opustila teplou kancelářskou židli a vydala se hledat smysluplnější zaměstnání. Osud mi do cesty přihrál pracovní pozici hospodářky v dětské skupině.

Byla to tenkrát opravdu velká výzva, a hlavně velká změna, přejít od fakturace k péči o spokojená dětská bříška.

A já jsem šťastná za tuto šanci, která mě opravdu naplňuje. Děti v tomto věku jsou naprosto úžasné a je neskutečné sledovat ten velký posun, který za těch pár let v dětské skupině udělají. A to nemluvím o té jejich absolutně čisté duši.

Jsem máma čtyř dětí - tří chlapců a jedné holčičky. Ráda vařím, peču, čtu. Věnuji se běhu (půlmaraton už mám za sebou, tak snad ještě někdy uběhnu i ten maraton), turistice (2x za sebou padla Horažďovická padesátka), Geocachingu (nejde jen o hledání krabiček, ale o to, že díky nim navštívíme místa, kam by nás nikdy nenapadlo jet). Nejspokojenější však jsem, když se sejdeme celá rodina a užijeme si všichni dohromady pár vzácných chvil.

K dětem jsem měla blízko dávno předtím, než jsem se sama stala maminkou. Díky rodině jsem se od malička pohybovala kolem kroužků, táborů a dalších aktivit, kde jsem později začala i pomáhat. To dětské nadšení mi zůstalo.

Dnes nejraději vymýšlím hry, tvoření a různá malá dobrodružství pro naše dva cvrčky. Mám ráda chvíle, kdy nás s nápadem překvapí jedno z dětí a rázem se bavíme celá rodina. Velkou radost nám dělá i společné zpívání nebo čtení pohádek. (Knih máme doma možná víc než bot a některé pohádky už známe i pozpátku.)

Když mám volno sama pro sebe, vyrazím do přírody, zajdu si s manželem na dobré jídlo (úsměv mi vykouzlí i párek v rohlíku) nebo se odměním nějakým hudebním zážitkem.

Po letech práce v marketingu a online vzdělávání jsem se rozhodla vydat cestou, která mi dává opravdový smysl. A těší mě, že mě zavedla právě do Zanzíku.